Tajemství Mongolského kláštera

Vytvořeno 20.03.2011 11:21:18 | Poslední změna 21.03.2011 18:01:57

Tento dobrodruh nebyl žádným neviňátkem, po první světové válce se v Číně živil obchodem se zbraněmi a drogami. Tyto praktiky ho donutili utéct a pěšky po vražedném pochodu dorazil až do Mongolska. Vyčerpaný žízní, hladem a horečkou upadl do bezvědomí. Měl však neuvěřitelné štěstí když ho našli buddhističtí mniši, kteří tudy putovali a odnesli ho do kláštera v Tuerinu, kde se o něj postarali. V té době pobýval v klášteře americký obchodník  Wiliam Thomson jenž byl v klášteře delší dobu a platil za obdivovatele východních duchovních nauk.
Z bývalého kláštera Barún Čojr, odkud má vést podzemní chodba do Tuerinu už také nic nezbylo. Jen pamětní kaplička.

Při prvním setkání s J. Spencerem který se ještě zotavoval vyprávěl z nadšením o klášteře. Po tomto vyprávění začal se zájmem dobrodruha Spencer zkoumat okolí. Sice ještě nedoléčený, přesto jednoho rána narazil na zchátralé schodiště vedoucí dolů k úzkým kovovým dveřím. Zvědavost byla tak silná že dveře otevřel a ocitl se v místnosti o dvanácti nebo třinácti stěnách. Na stěnách byly podle Spencerova úsudku kresby znázorňujíce souhvězdí. Jedno se mu podařilo identifikovat bylo to souhvězdí býka, v němž byl narozen a jeho obraz byl na talismanu který nosil u sebe. Po přejíždění prstem po liniích kresby se dostal nakonec této linie kde byly zakresleny plejády ( dodatečně zjištěno Wiliamem Thompsonem ). Stěna se otevřela a uvolnila chodbu ponořenou do tmy. Než se vydal vstříc tmě vklínil mezi dveře kámen jako bezpečnostní pojistku. Po chvilkovém váhání vkročil dovnitř a v dálce zpozoroval slabý nazelenalý třpyt. Když se vydal tím směrem zdálo se, že světlo je všude a nikde. Dál šel úzkou ale dobře zbudovanou štolou až došel k místu kde se větvila. Spencer se držel pořád vpravo, aby se vyhnul bloudění a nevědomky zvolil cestu kterou znázorňoval obraz nad vchodem do tunelu.
Když konečně došel na konec chodby tu se před ním rozkládala prostorná hala kde světlo svítilo a zářilo intenzivněji. Bylo tak intenzivní, že bez potíží rozeznal 25 až 30 skříní podobných rakvím seřazených podél zdi. Zde měl také dojem, že se rakve vznáší asi půl metru nad zemí, ale neuměl si to vysvětlit a tak ho přemohla představa snadného lupu který jak si myslel mají pochovaní u sebe. Hned se pustil do díla a s překvapením zjistil, že víka jdou bez námahy odsunout. V prvních třech rakvích  byla těla mnichů ve stejném oděvu jako ti z kláštera ve čtvrtém ležela žena v mužském oděvu v další zřejmě Ind v červeném hedvábném rouchu. Mrtvoly nejevily známky rozkladu a čím byly blíž zadní stěně byly starší, avšak žádné cennosti u sebe neměly. Spencer se však nevzdával a postupně prohledal všechny sarkofágy, kdy ve třetím od konce ležela neporušená schránka muže, zabalená do bílého plátna, dále pak žena jejíž původ byl nezjistitelný. Když však odklopil poslední rakev nevěřil vlastním očím. Uvnitř byla malá postava oděna do stříbrného obleku, hlava byla velká stříbrná koule s otvory na místo očí a krátkým oválným výstupkem místo nosu a patrně toto stvoření nemělo ústa. Spencer se ze zvědavosti těla dotkl a tu se bytosti otevřely velké oči a oslepila ho prudká zelená záře. Zde dobrodruha zachvátila hrůza a s křikem vyběhl ze síně ven a tam si naštěstí vzpomněl na cestu ven kde by jinak zabloudil. Zpáteční cesta se zdála mnohem delší než cesta tam, a když se konečně dostal ven zjistil že je noc.
Když se vrátil do kláštera vše vyprávěl svému krajanovi  W. Thomsnovi. Ten se začal zlobit kvůli Spencerově troufalosti a zneužil tak pohostinnosti svých zachránců a vše mnichům oznámil. Druhého dne byl Spencer předvolán k jednomu z vysokých lámů, který ho přijal s úsměvem. Lama se ho snažil přesvědčit, že vše je výplod jeho fantazie. Přesto se Spencer  nenechal tímto argumentem ošálit. Nakonec s ním láma ještě jednou sestoupil do polygonní síně kde se také dotkl stěny která se odsunula a otevřela se štola do které vstoupili. Po několika minutách došli do podstatně menší haly v níž se nacházel oltář na němž v miniaturním vydání stály rakve jaké viděl ve velké hale, i figurky které v něm byly, přesně odpovídali tělům které před tím viděl. Spencer věděl, že tady chtějí otřást jeho přesvědčením a netroufal si odporovat lámovým tvrzením. Nakonec si však dodal odvahu a zeptal se na stříbrnou postavu s velkou hlavou. Dostalo se mu odpovědi, že je to "velký mistr, který přišel z nebes". Po návratu této návštěvy se svěřil Thompsonovi, že už vůbec nepochybuje o reálnosti svých zážitků. Vždyť jsem se dotýkal oděvů mrtvol a viděl jsem jejich žíly a záhyby, také jsem si odřel ruce při svém pobytu v kopce a ulomil podpatek a taky čas uvnitř utíkal rychleji, celý pobyt nemohl trvat víc než dvě hodiny jenže při návratu byla noc. J. Spencer několik dní po odchodu z kláštera zmizel a nikdo o něm nikdy neslyšel. W. Thompson se po uveřejnění příběhu (po návratu do států ) netajil přesvědčením o pravdivosti tohoto příběhu. Během několikaměsíčního pobytu v Číně a Mongolsku měl nejednu příležitost vidět mrtvoly které zůstaly zachovány bez porušení po celá staletí, možná i tisíciletí. Kromě toho vyslechl několik historek o stříbrných lidech, kteří přišli z hvězd.
Sám příběh zní neuvěřitelně, ale obsahuje několik aspektů které stojí za důkladnou diskusi a mohly by podpořit pravdivost příběhu. Je to třeba odkaz na plejády. Tato hvězdokupa pojmenovaná podle Atlasových dcer z řecké mytologie v souhvězdí Býka se skládá zhruba z 230 hvězd. Pouhým okem je jich vidět jen sedm a lidově se jim říká sedmihvězdí. V staročínské mytologii nalezneme mnoho odkazů na toto 400 světelných let vzdálené souhvězdí. Plejády jsou také zmiňované v knize „popol vuh" starých májů kde se vypráví o 400 nebeských jinoších kteří se po mnoha bojích a špatných zkušenostech s lidmi vrátilo ze Země do své vlasti. Plejády rovněž znali staří Sumerové. Možná se ptáte co je s klášterem teď. Je to smutná historie, ale po několika letech perzekuce ze strany bývalého režimu v Mongolsku, pronásledování  lámů a mnichů a fanatickém ničení všeho co s tím souviselo nezbylo z mnoha klášterů vůbec nic. Budhistický klášter v Tuerinu není bohužel výjimkou.
Ruiny jednoho z mongolských klášterů a obrázek mongolské sošky která zřejmě představuje "nebeského učitele".

©2011 Copyright http://klubavalon.iplace.cz/