Uru, národ z hvězd?

Vytvořeno 28.03.2013 17:03:55 | Poslední změna 01.04.2013 17:35:45

Jezero Titicaca se nachází na severní straně náhorní plošiny Collao mezi Peru a Bolívií. V aymarštině která je údajně starším jazykem než kečuánština znamená slovo "titi" divokou kočku nebo pumu a slovo "caca" věčné město. Plocha povodí je 61 102 km čtverečných, střední výška hladiny 3 810 m. a maximální hloubka 283 m. V povodí jezera se vyskytuje v přilehlých svazcích 841 lagun vtékajících do jezera. Samo jezero je obklopeno spoustou tajemných legend. Místní indiánské obyvatelstvo považuje místní legendy o božském původu Inků za svaté. Proto Inkovi říkali bůh slunce. Dokonce byl Inka tak božský, že měl i svůj vlastní jazyk jemuž poddaní nerozuměli. Na západním pobřeží  v oblasti města Puna a Paucarcolla žije kmen Urů. Dnešní urové pokračují v tradici svých předků a staví na jezeře plovoucí ostrovy z rákosu "totory". Původ tohoto lidu je velmi nejasný, historici jsou názoru že Urové a Ajmaři v oblasti Colla mají přímí vztah ke kultuře Tiahuanaco. Polský archeolog  Arthur Posnansky Ury nazívá "uros - chipayas" a považuje ji za nejstarší rasu amerického kontinentu. A tento názor sdílí mnoho dalších odborníků včetně španělských kronikářů, v jejichž kronikách se uvádí, že Urové jsou lidé velmi špatné pověsti, protože jsou neužiteční a nevhodní k jakékoli práci, nikdo je neřídí a živí se kořeny rákosu. Také se uvádí, že jsou to lidé velmi primitivní a plaší.
Urové se vlastně stále bránili útokům Inků a Ajmarům kteří je považovali za podřadnou rasu. Dnes se předpokládá, že jako čisté etnikum neexistují a asimilovali se s Ajmary. Dnešní Urové jsou zemědělci a přizpůsobili se potřebám turistického ruchu. S jakým národem to máme vlastně čest? Nebylo by od věci udělat genetický průzkum neboť tento národ je zahalen závojem tajemství. Urové jsou aktivní i ve vysokém věku a 95 let zde není výjimkou a dokonce uvádějí, že jsou zde jedinci dožívající se 150 let. Ještě dnes se snaží rozmnožovat mezi sebou a na vzdory drsným přírodním podmínkám které tu panují se těší pevnému zdraví a dětská úmrtnost je minimální i když jsou odkázáni na léčitele a šamany. Pověst praví, že když bůh vytvářel zemi, chtěl nechat vzpomínky na primitivní chaos a stvořil Ury. Na většině plovoucích ostrovů Urů se mluví převážně Kečujsky, ale jak říkají sami Urové "nemluvíme jazykem lidských bytostí protože nás nechápou". Miroslav Stingl ve své knize uvedl toto prohlášení Urů: 
 „My jiní, my obyvatelé jezara, my Kot-suňové, my nejsme lidmi. Byli jsme zde dříve než Inkové, dříve než otec nebes Tatiú stvořil lidi. Ajmary, kečuánce, bělochy. Byli jsme tu dokonce ještě před tím, než slunce začalo ozařovat zemi. Už v době kdy země byla ještě v polotemnu, kdy ji osvětlovalo jen množství hvězd a luna, tehdy bylo Titicaca mnohem větší než dnes, již tehdy tu žili naši otcové. Ne, nejsme lidé naše krev je černá, proto necítíme chlad jezerních nocí nehovoříme lidskou řečí a lidé nerozumějí jak hovoříme my. Naše hlava je jiná než ostatních indiánů. Jsme velice dávní, jsme nejdávnější... jsme obyvatelé jezera, Kot-suňové. my nejsme lidé."

Máme zde vyprávěné události brát jako pohádky nebo by mohlo jít o národ který své kořeny spojuje s národem z hvězd? Zřejmě dnešní národ Urú není tím kosmickým národem jenž musel ustupovat nátlaku okolních kmenů a ustupoval dál na jezero na plovoucí ostrovy. Tihle Urové si zřejmě ponechali jméno a zaujali jejich místo, i když není vyloučeno, že mohlo docházet ke kontaktům. Ale původní Urové se lidem vyhýbali a sňatky uzavírali striktně jen mezi sebou.
Připomeňme si jinou legendu : „Temné vody jezera se náhle rozzářily za neutichajícího rachotu se z oblohy začalo snášet  velké zářící těleso. Jeho trup se leskl jako by byl obložen zlatem. Těleso přistálo na jednom z ostrovů a z něj vystoupila zvláštní žena s narudlou pletí. Podobala se pozemšťankám ale její hlava byla nezvykle vysoká a na vrcholku podivně špičatá. Dlouhé plandavé uši ji vysely až k ramenům, na rukou měla jen čtyři prsty mezi nimiž byla "plovací blána". Žena získala jméno Orejona (dlouhouchá), přiletěla prý z Venuše aby na zemi zanechala vědění a své potomky."
Důkaz můžeme doložit z trosek Tiahuanaka, kdy španělský biolog Garcia Beltram potomek kronikáře Garcilase de la Vegy objevil v rodinném dědictví obrázkové písmo kde se uvádí, že v epoše gigantických tapírů přišli na zemi vysoce civilizované bytosti s blánou mezi prsty a krví která se liší od naší. Za své sídlo zvolily jezero ležící výše než Země protože jim nejlépe vyhovovalo. Jak píše A. Vašíček: tlak vzduchu je tam o polovinu nižší než při hladině oceánu a mohlo to hrát svou roli. A můžeme pokračovat dále : „Orejona se rozhodla stvořit na zemi lidskou rasu, proto se spojila s tapírem a porodila několik dětí. Bytosti disponovaly rozumem, ale inteligence Oriany nedosahovali. Také některé orgány zůstaly stejné jako u tapíra tak vznikla nová rasa. Jednoho dne kdy Orijana odletěla zpět na svou planetu tak většina potomků byla jako jejich otec tapír, ale jedno z plemen zůstalo věrné památce Orijany a dodržovalo předepsané vědění, kdy později položilo základy Incké civilizace." 
Tento příběh se údajně stal, jak praví dochované úryvky před miliony let kdy zemi obývala fantastická zvířata a lidé neexistovali. Můžeme tyto závany historie smést ze stolu nebo tu máme načrtnutý původ tajemného národa? Protáhlé lebky i čtyři prsty s blánou jsou možná průvodní znaky národa Kot-suň. Vždyť i teď si část obyvatel tetuje jakoby blánu mezi prsty a do uší si dávají závaží a prodlužují si je. Chtějí se podobat svým vesmírným bohům?
Tyto předpoklady dokládají i historycké prameny, když roku 1533 pokořil Francisto Pizzaro Cuzco jeho bratranec  Pedro Pizzaro napsal, že se zde střetl s "orejones" kteří měli dlouhé uši až k ramenům, toho kdo měl uši nejdelší považovali za nejvznešenějšího. Dále jeden španělský obchodník Fernando Lopez v listu adresovaném královskému dvoru uvádí, že se tu v okolí Tihuanaca pohybuje muž který „přišel z hvězd". Není starý věkem se blíží čtyřicítce, ale domorodci k němu chovají úctu jako ke stařešinovi. Tento muž má jen čtyři prsty a dovede vytušit přítomnost barevných kovů a vody v podzemí. Tento muž se jmenuje "Uru"! A teď asi připomeneme známou výpověď amerického novináře Jimmyho Howarda který se setkal v Cuzcu  s tajemným cizincem jenž podle vzhledu nepatřil očividně k lidské rase. Měl světlé vlasy, načervenalou barvu pleti a na rukou měl čtyři prsty spojené blánou. Přesto že vypadal na čtyřicet indiánští starci jej znají od nepaměti. On sám tvrdí, že na Zemi žije několik stovek let. Spolu s příslušníky své rasy přiletěl v kulovitém létajícím objektu. Jméno muže bylo Uru! Tento rozhovor je považován za novinářskou kachnu jenže shody několika výpovědí v rozmezí století jsou fantastické. Stejně je zarážející barva krve, černá kterou místní legendy neopomenou zdůraznit i fakt, že poslední z Urů zemřel v roce 1962. Možná by šlo vše přejít jako velkou fabulaci jenže okolí jezera se hemží tajuplnými civilizacemi po nichž zůstalo mnoho prokazatelných důkazů v podobě měst, pyramid a fantastických stavitelských počinů které do té doby vůbec nepatří. Mnoho měst bylo stavěno ve velkých nadmořských výškách And kde by jen těžko dnešní civilizace byla jak z praktického tak ekonomického hlediska schopna zhotovit tyto monumenty. Také nález lebek protáhnutých do špice je fenomén týkající se celého světa. Proč bylo za potřebí této určitě bolestivé procedury kdy se hlava od dětství strkala do kladek? Chtěli se snad lidé podobat svým božským (mimozemským) vzorům. Snad se někdy dozvíme více o tak fascinujícím národě Urů a poodhalíme roušku tajemna vznášející se nad tímto úžasným a dosud přetrvávajícím pokolením. Život těchto lidí je velmi těžký a tlaky ze strany vlád na přestěhování a asimilaci sílí. Dokonce i tento národ použil naše výdobytky a stávkují za své zachování způsobu života. Doufejme, že tolik nám badatelům předkládaný rozum zvítězí na tom správném místě.

Použitá literatura:             Arnošt Vašíček - Bytosti odjinud
                                      Otto Horský - bájné jezero Titicaca, záhadné jezero Titicaca a Altiplano
                                                          Peruánské postřehy.

©2010 Copyright http://klubavalon.iplace.cz/