Fexti

Vytvořeno 22.08.2011 18:40:12 | Poslední změna 28.08.2011 17:06:47

Pověsti o něm pochází ponejvíce z Německa a hlavně z východních Čech případně západní Moravy.  Jedná se o lidskou bytost která nemůže být běžným způsobem zabita. Podle lidových pověstí nemohl být zastřelen obyčejnou kulkou a ani po smrti se jeho mrtvola nerozkládala. Zabit mohl být pouze skleněnou kulí. Dle etymologického slovníku je spojováno slovo fext z německého kugelfext (nezranitelný kulí). v Čechách též nazýván gefroren čili zmrzlík a nebo fest (nezranitelný). Hanácky též zván jako zmraženec. Ještě dnes je v horských oblastí fext znám to převážně u starších lidí jako člověk pevného zdraví jenž nikdy nechuravý a je nezranitelný. Další  pověst praví, narodí-li se děcko v plodovém obalu, má z něho být opatrně sňat, usušen a v dospělosti nošen pod levou paží, tak se údajně stane z člověka fext a potom mu neuškodí nic ani kulka, ani provaz, ani voda, ani oheň. Také se uvádí že fext je spojován s mumiemi často uchovanými přirozenou mumifikací za vhodného klimatu nebo zvláštního účinku místní půdy převážně v hornatých oblastech.
Fext  a spoustu příběhů o nich je soustřeďováno do třicetileté války. Slovo fext je spojováno též s ještě dnes známým slovem nezmar. Člověk který je fextem vyniká velkou silou a velkou postavou. Je zřejmé proč právě za třicetileté války se vyskytuje nejvíce zpráv o fextech. Mnoho pověstí vychází z toho, že povědomost o těchto bytostech začíná právě v tomto období. Ale právě válka musela na tyto bytosti nejvíce upozornit a tak když zraněný (a jedno jestli voják nebo obyčejný člověk) nebo dokonce zdánlivě mrtvý se znovu objevil tak neunikl pozornosti okolí . Zvěsti o fextech pocházejí z Jihlavy, Voletic, Skutče, Vamberka atd. Dochované jsou části fextů v Kostelci u Heřmanova Městce je uchována jeho obrovská ruka, ve Vejvanovicích zase dětská ručička. Teď jen pár příběhů které určitým způsobem vychází z reality:
Na Chotěborském hřbitově (9 km. západně od Jaroměře) stával kostlivec což za svého života býval milenec krásné Vely u jejíž hrobky stál. Sám příběh je známí i od jinud, jak ho kterási žena přinesla do hospody na zádech a kostlivec se ji nechtěl pustit, musela s ním zpátky do hrobky kde když  dopadl do své rakve rozpadl se na prach.
Sebranice ( Svitavy, 9 km. od Poličky) V kostnici tu stávalo 16 fextů. Jeden z nich býval za třicetileté války myslivcem. Podle pověsti přimrazil v sebranické krčmě několik švédských žoldnéřů. Místní odvážlivec se chtěl zmocnit palce z pravé ruky fexta, podle pověry přinášející prý štěstí. Ve chvíli kdy chtěl prst odříznout mu fext skočil na záda a pevně ho držel. Nešťastník se s příšerným břemenem odebral na faru, kde ho kaplan marně zaklínal. Nakonec mu poradil aby odešel zpátky do kostnice, kde ho fext pustil.  Ke konci 19. století vyzdvihly z místního hřbitova z hrobů tři mužské a dvě ženské mrtvoly. (První případ co jsem zaznamenal fexta ženského pohlaví). Tělo měli tvrdé, popelavé, vlasy na hlavě a oblečení dost zachovalé. Nález vyvolal nové úvahy o existenci fextů.
Ve Vamberku na radniční věži kdysi uchovávali mrtvolu fexta, jemuž za živa nemohli ublížit a po smrti jeho tělo nehnilo. Podle jiné verze stával v kostele než byl pohřben v kryptě pod ním. Ve Vamberku jsou také známé mumie, které jsou k vidění i dnes. Zachovali se zde mumifikované mrtvoly ze 17. a 18. století, které leží v kryptě zaklenuté křížovou klenbou pod kostelem sv. Prokopa. Odpočívá tu i onen fext v dubové rakvi. Dříve stál opřen o jeden z pilířů hrobky.
V těchto příbězích je vidět jak se prolíná křesťanská víra do lidové slovesnosti a jak je vidět to pravdivé jádro i když se v různých lokalitách překrucuje a zřejmě si někdo něco k příběhu přidá a tím ho posílá dál. Napadá mě jeden z mnoha sběračů pověstí které jsou i když je to s podivem zařazeny do výuky školní mládeže. Myslím tím Karla Jaromíra Erbena a jeho kytici. Vzpomínáte na báseň svatební košile? Pověst o přivolání mrtvého, kde se dočteme toto: "Všichni drazí zemřeli a dívka touží po návratu milého, který zemřel někde v cizině. Ve svých modlitbách se rouhá (milého z ciziny mi vrať, aneb můj život náhle zkrať)" I zde může klidně být odkaz na fexta kdy jeho život je delší a zřejmě jej trápí umírání svých bližních. Kde se fexti tedy vzali. J. Pavlíček je přirovnává k Prométheovi a jeho regeneraci jater jež mu každý den rval orel. Pravda je že v přírodě se objevují zvířata s regeneračními schopnosti jako je láčkovec nezmar kterého můžete rozmlít na kousky a přesto z každého kousku vyroste další nezmar. Zde můžeme namítnout, že jde o jednoduchého tvora a s člověkem to nemá nic společného. A přesto je tu ještě například čolek, kterému doroste jakákoli končetina. Jenže pokusy s lidskými buňkami pěstovanými v laboratořích dokazují, že lidské tělo by rozkazy "nezmařích" genů a bílkovin ochotně poslechlo. Ve spojených státech se nechtěně podařilo vypěstovat myši s podivnou regenerační schopností. Na jedné Americké univerzitě chtěli označit myši aby se v nich vyznaly, tím že jim propíchali uši. Každé jiný počet s tím že dírky nezarostou. Pokus však selhal, myším se brzo dírky zahojily bez nejmenší jizvičky. Vědci nad tím nevěřícně kroutily hlavou a při opakovaném pokusu se výsledek opakoval. Nakonec začali myším ubližovat stále víc až jim nakonec popálili srdeční sval tekutým dusíkem, který měl teplotu -196 stupňů. Tento dusík ničí spolehlivě všechny živé buňky. Pokud by někdo takhle popálil člověka byl by to jeho konec. Myši se z pokusů uzdravily za dva měsíce na jejich srdíčku však není ani náznak po poranění. Zde musíme konstatovat, že bratrstvo nezranitelných zřejmě prochází našimi dějinami víc než jsme si schopni připustit. Jsou tu indicie, že fexti byli mezi členy Přemyslovců, kdy gen nezranitelnosti přinesla do rodu sv. Ludmila z rodu Pšovanů. Mluvíme li zde o fextech jako o bytostech nezranitelných, neznamená to, že byli nesmrtelní. Jen se dožívali mnohem delšího věku než obyčejní lidé a možná jejich věk zasahoval několik lidských generací. Publicista Jiří Zeman uvádí že fext je jakýmsi mezistupněm mezi normálním člověkem a vampírem. Kdy se fext jeví jako nedodělaný vampír který nesaje lidem krev a nemá tak dostatek přísunu energie a neprobouzí se jako upír. Zato Otomar Dvořák upozorňuje na řadu magických praktik které měly udělat z obyčejného pytláka zmrzlíka. Byly prý tak rozšířené, že proti nim počátkem 18. století hřímali kněží z kazatelny. Autor také upozorňuje na silné energetické pole fexta po němž se kulka sklouzne zato skleněná ne. Napadá mě ještě jeden příklad z naších dějin a to Nikola Šohaj loupežník který do tohoto schématu přesně zapadá. Všimnout si je třeba nezranitelnosti kulkou a ne třeba sekyrou. Já si myslím jestliže byl takhle zraněn fext a mohl se ukrýt a počkat až tělo zregeneruje je jedno jestli to byla dýka či sekera. A co se týká skleněné kule, tam jde zřejmě o to, že se v těle mohla rozptýlit a způsobit tak poranění které regenerační cyklus nebyl schopen napravit.
Kdy se fext poprvé objevil se zatím určit nedá, ale klidně může procházet dějinami od samého začátku lidského druhu, obsahující gen autoregenerace. A nebo gen mohl získat stejně jako myši. Můžeme jen odhadovat kolik takových tvorů dnes existuje a zda o sobě vědí, tudíž může jít o nějaké bratrstvo třeba ve formě prastarých řádů existujících dodnes. Buď jak buď mumie údajných fextů jsou k zhlédnutí ještě dnes a klidně mohlo jít o poslední reakci seberegeneračního organismu na zvýšenou odolnost proti bakteriím hnilobného rozkladu. Máte li ve svém okolí zajímavé informace ohledně fextů napište.

©2010 Copyright http://klubavalon.iplace.cz/