Vyslanci neznáma

Vytvořeno 19.10.2013 19:42:37 | Poslední změna 19.10.2013 20:15:57

Středověké rukopisy vztahující se zejména k životu a dílu tehdejších raných průkopníku vědy, jejichž jména stále vzbuzují úctu, obsahují četné, zcela vážně míněné poznámky o tajemných bytostech navštěvujících v roli moudrých rádců ony význačné badatele a filozofy.


Z pohledu současníka studujícího informační zdroje minulosti, vzniká dojem, že výše uvedený, tehdy běžný fenomén s nástupem novověku slábne, aby v osmnáctém století zanikl docela. Je to však pravda? Rozhodně nikoli. Odvážný závěr je mimo jiné podpořen pozoruhodnou výpovědí paní B, kterou získal autor tohoto článku, na sklonku loňského roku. A zde máme úryvek její nejzajímavější části:

Kdy došlo k prvnímu kontaktu mezi Vaším manželem a oním záhadným mužem z neznáma?

Objevil se brzy po té, co manžel publikoval svou vědeckou práci, pojednávající odvážně o některých aspektech moderní kosmologie. Možná však ale šlo až o reakci na článek o manželově výzkumu, zveřejněný v jednom z domácích vysokonákladových periodik.

Jak setkání probíhala?

Ten muž, stařec se nějakým, mě nepochopitelným způsobem zhmotňoval přímo v předsíňce před manželovou domácí pracovnou. Podotýkám, že se tak převážně dělo v zamčeném domě, který navíc hlídali dva ostří vlčáci. Návštěvník pak většinou zaklepal na dveře pracovny, aby tak předešel úleku, ze své nečekané přítomnost u nás. Když s manželem probral vše co měl na srdci, odešel stejně podivným způsobem - vyšel z pracovny a v předsíňce beze stopy zmizel.

Váš manžel byl tedy jedinou osobou, která tuto bytost spatřovala?

To rozhodně ne. Já sama jsem ho viděla několikrát a stejně tak i naše děti.

Jak manžel reagoval na zmíněné návštěvy?

Vždy byl velmi rozrušený a s nepochopitelnými událostmi kolem sebe se do smrti zcela nevyrovnal. Po prvních dvou nečekaných setkáních dokonce vážně zvažoval odchod z domu, kde „straší". Tehdy asi také začal v soukromí říkat našemu hostu, či chcete-li ohleduplnému vetřelci, poněkud hanlivě Dědek.

Co bylo tématem a cílem jejich rozmluv?

Hovořili hlavně o manželově tehdejším výzkumu, jehož postup se neznámý snažil razantně urychlit poskytováním rozsáhlých odkazů na potřebnou literaturu a také kontaktů na další převážně zahraniční výzkumníky.
Jednou manželovi důrazně doporučil zahraniční schůzku, snad s kýmsi z laboratoří univerzity v Lundu. Manžel tam sice byl, jednal však nakonec s někým jiným. Po návratu domů ho čekalo překvapení. Návštěvník tehdy výjimečně seděl přímo v pracovně. Následně manželovi řekl, ať vůbec neodkládá kufry a ihned se vrátí na letiště, aby svou cestu do Švédska zopakoval a splnil tak to, na čem se dříve domluvili. Manžel, který byl hrdý, ve skrytu duše zuřil, ale neodvážil se odporovat.

Před chvílí jste uvedla, že jste podivného hosta vašeho domu několikrát spatřila. Můžete mi ho přece jenom trochu podrobněji popsat?

Ano. Byl to drobný stařík snědé tváře. Jeho věk bych odhadovala maximálně na osmdesát let. Vypadal, jako typický jihoevropan. Manžel mi o něm řekl, že zcela plynně hovořil snad všemi nejrozšířenějšími světovými jazyky a měl prý takové vědomosti, jako kdyby žil tisíc let.

Bylo tedy vůbec nutné, aby Váš manžel věnoval tolik času a úsilí svému výzkumu?Nemohl získat odpovědi na řešené otázky přímo, když tušíme, že je stařec znal?

Víte, manžel se nejednou takto zeptal a dostal odpověď v tom smyslu, že ONI dodržují ZÁKON zakazující prozrazovat cokoli z jejich vědění. Co smí, je pouze poukazovat na běžně přístupné badatelské závěry různých výzkumníků a vědeckých pracovišť, které vzájemně skloubeny mohou vést k vytčenému cíli. Žádná myšlenka k nám od NICH z vnějšku nesmí být importována.
Manžel byl několikrát velmi překvapen upozorněním starce na to, že mu od toho či onoho vědce brzy přijde dopis určitého obsahu a že by na něj měl odpovědět. Vše se pak vždy vyplnilo přesně podle předpovědi.

Navštěvoval onen záhadný muž i jiné badatele?

Ano, ale převážně v zahraničí. Jinak by však u nás i ve světě mělo obdobně působit několik dalších osob od NICH, což si manžel během několika let nepřímo ověřil.
Velmi pozoruhodné je i starcovo tvrzení, že se za druhé světové války v USA pravidelně stýkal s profesorem von Neumannem.

Chápete smysl toho všeho?

Lidstvo prý čeká několik velkých existenčních zkoušek, ve kterých jen těžko obstojí se současným stavem vědomostí. Prvním spolehlivým krokem ke zkáze je konejšivé spočinutí ve lži o výjimečnosti a vyvolenosti lidstva. Dalším pak všeobecné, drastické brždění vědeckotechnického pokroku, omlouvané nevyzrálostí společnosti i jednotlivce, ve spojení s uměle živeným strachem ze zneužití nových technologií. Už brzy máme poznat, že nežijeme v uzavřeném, čímsi chráněném systému, skýtajícím dostatek času ke zdlouhavému filozofování. Všechny naše vědomosti o fungování světa pak budou mít cenu života. Pokud je zde však opravdu něco výjimečného, má to být náš stabilní časoprostor, ve kterém se bohužel velmi dlouho, prostřednictvím zaprodanců, střetávají zájmy příliš mnoha stran, jimž je vyspělé lidstvo většinou rovněž překážkou.

Ví o tom, co se odehrávalo kolem Vašeho manžela někdo z příbuzných, jeho bývalých spolupracovníků, nebo okruhu přátel?

Ano, těch lidí rozhodně není málo. Manželovy kontakty vzbudily dokonce pozornost tajné služby jedné blízkovýchodní země.

Pozorovala jste v okamžicích, kdy měl Váš manžel ony schůzky, něco zvláštního ve svém okolí?

Nevzpomínám si. Snad jen naši psi jevili, hlavně z počátku, známky neklidu. Možná ale s „návštěvami" souvisí událost, ke které došlo asi týden po prvním kontaktu. Chlapci ze sousedství, kteří si tenkrát v hustém křovinatém porostu parku za naším domem chtěli na noc schovat starou nepojízdnou motorku, objevili jakýsi malý obtížně identifikovatelný předmět. Šlo zjevně o nějaké elektronické zařízení. Ohlásili to raději policii. Pak se o tom psalo i v novinách. Byl to prý snad nějaký radiový majáček. Na jeho součástkách zcela nepochopitelně chybělo označení výrobce. Tenkrát začala první válka v zálivu a tak se nic nebralo na lehkou váhu.
    
…..

Kdo se to dlouhodobě pokouší urychlit materiální pokrok naší civilizace? Je to snad, navzdory vžitým představám o cílech skrytých duchovních center, tajemná Velká Nadace, Společnost Devíti Neznámých, Velké Bílé Bratrstvo, nebo zde operují emisaři Agarty, Šambaly, či působí bytosti z jiných, možná paralelních světů. Nevíme. Poněkud trpce však pro naši současnou společnost vyznívá skutečnost, že v dobách sociálního temna a pak i pod děsivou kuratelou inkvizice, mohl leckterý učenec veřejně sdělovat své myšlenky a zážitky, vymykající se běžným zkušenostem a dogmatickým konvencím, aniž by byl automaticky, reálně existenčně ohrožen. Zkusme to dnes.
Je toto vše blouznivý omyl, nesmysl, podvod? Možná jsme jen ztratili odvahu, a možná nejsme tak svobodní, jak se domníváme.

ALEŠ HRUŠKA

Převzato z časopisu Spirit