Mimozemšťané v Česku

Vytvořeno 13.02.2012 09:36:21 | Poslední změna 14.04.2012 20:07:24

Připomeňme si pár případů z naší vlasti jenž jsou velmi podobné těm ze zahraničí a zda se to či ono opravdu stalo posuďte sami…  
První se stal 12. 2 1997 pan V.O. vyšel v 6. 15 hod. z rozhledny  Svatoboru nad Sušicí, kde bydlel. Na parkovišti před sebou uviděl tři štíhlé postavy vysoké kolem 2,5 m. jasně bílé svítící s černýma očima:
Bylo to tak zvláštní že jsem si v první chvíli myslel že to jsou osvětlené stromy. Když ty bytosti zpozorovaly, že se na ně dívám, zastavily se a já slyšel zvuk jako když se zrychlí  nahrávka na magnetofonu. Dostal jsem velký strach a rychle jsem se vrátil zpět do budovy. Protože jsem však spěchal do práce, tak jsem asi po deseti minutách vyšel ven, ale bytosti tam už nebyli. Rychle jsem nastartoval auto a ujížděl do práce i když jsem za sebou viděl nějakou podivnou záři.
Pan V.O. nerad na tento zážitek vzpomíná a při vzpomínání cítí nepříjemné pocity jako tehdy. Podobnou postavu viděla paní H. M.  30. 11. 1997 u Kožlan na okrese Plzeň - sever. Paní jela v odpoledních hodinách na koni přes les a v tom uviděla mezi stromy asi třicet metrů před sebou  vysokou, úplně bílou štíhlou postavu která za sebou cosi táhla.
V první chvíli  jsem si myslela, že je to nějaký chatař, ale bylo divné že má tak zvláštní oděv, zcela bílý a bez poskvrnky což v lese plného bláta a v sychravém počasí bylo poněkud divné. Postava mi zkřížila cestu, aniž by mi věnovala nejmenší  pozornost. Vrtalo mi hlavou že má kobylka, která reaguje na přítomnost lid  již na velkou vzdálenost kdy je já sama ani nevidím tentokrát vůbec nereagovala jakoby postavu nezaregistrovala. Chtěla jsem se podívat kam bytost jde, ale když jsem se ohlédla už jsem nic neviděla jako by se propadla do země.
Tyhle dva příběhy  rozhodně nejsou jediné, mohly  bychom  je zařadit do kategorie „bytostí odjinud". Další příběh je už poněkud odlišný. Paní R. D. z Prahy vypráví:
1.5. 1996 ráno jsem se vzbudila na své chatě kde jsem byla s vnoučaty v dost nepřirozené poloze. Normálně spím na boku, ale tehdy jsem se vzbudila na zádech s pokrývkou těsně pod bradou, stejně tak i vnoučata. Po chvíli jsem zjistila že mám v třísle malou jizvičku s puchýřky. Okolí jizvičky směrem ke kolenu bylo zarudlé. Navštívila jsem lékaře, který mi předepsal antibiotika. Po prvním užití léků zrudnutí ustoupilo, takže jsem tomuto zranění přestala věnovat pozornost. Po čtrnácti dnech se mi začaly vybavovat vzpomínky na tuto noc a to při náhodném sledování dokumentu Vzpomínky na budoucnost ( pro skeptiky zřejmě je vše výmysl pod vlivem tohoto dokumentu, jenže lékařské ošetření a předepsaný recept na antibiotika skutečně existují). Uviděla jsem sama sebe  shora, asi ze vzdálenosti 0,5 metru. Vedle mého těla stály dvě postavy: jedna u boku a druhá jako by se mi promítala skrze mé nohy v oblasti kolene. Postavy zářily červenožlutým světlem, byly asi 1,2 m. vysoké ale patrné byly jen jejich obrysy. Vypadaly jako by měly přes hlavu přehozenou látku a okolo jsem neviděla žádné detaily. Nejdřív mi jeden z nich řekl že se nemusím bát, že to nebude bolet, že mi dají jen něco do třísla. Mezitím se ve vzduchu objevovala slova jako titulky v kině. Ukázali mi to „něco" vypadalo to jako plátek žvýkačky a v té chvíli jsem uviděla ruku bytosti, jak v ní drží tu věc a ruka se podobala lidské jen byla velmi štíhlá. Předmět zmáčkla na půl a vložila to tepny, neviděla jsem žádnou krev a necítila bolest ani strach, pak vše naráz zmizelo.
Zůstal nám zde jen tenhle příběh a úsudek si udělejte sami. Jen připomenu, že ty slova ve formě titulků nejsou nic nového. V padesátých letech při zjevení v Turzovce popisuje pan Lašut něco podobného:  Zjevila se mi jakoby zeměkoule, trojrozměrná a na ní různé události které vysvětlovaly titulky jako v kině…
Další příběh se stal v roce 1992 paní M. z jedné Jihočeské vesnice. Tento příběh se objevil v několika denících bez výraznějšího povšimnutí. Kdyby paní M. na pravé ruce nechyběl malý kousek kůže (vyřezaný hodně hluboko) možná by si nevzpomněla na nic…
Náš domek stojí na konci vesnice na okraji lesa. Bylo krátce před půlnocí když jsem si všimla že z lesa vychází podivná červená záře a praskání jako z vysokého napětí. Jediné vysvětlení které mi přišlo na rozum bylo že si mládež v lese dělá ohňostroj. Světlo bylo tak silné, že jsem  z okna  viděla hlavičky jetele. V intervalech jako by se blížilo našemu domu a záře se zvětšovala. Klečela jsem na posteli a dívala se jak růžoví pokoj. Chtěla jsem běžet dolů k manželovi, ale nohy mi vypověděly poslušnost, chtěla jsem křičet ale nešlo to! Natáhla jsem si přes hlavu peřinu s tím že se na mě zřítí střecha a nemůže to být nic jiného než blížící se konec světa jako trest za hříchy které člověk páchá. Dál jsem nevěděla nic… naprosté okno. Ráno jsem se probudila později než kdy jindy a pořád se mi něco vracelo. Pak jsem našla ránu na ruce a na zahradě vypálený kruh. Postupně jsem si vzpomínala že jsem ze vzduchu  viděla naši chalupu a směrem na sever stříbrnou kouli a u sousedů na střeše další. Ležím na katafalku špinavé bílé barvy, nad sebou vidím ošklivé fialovo modré ruce s drápy. Blíží se ke mně s nějakou elektrodou, ruka je úzká směrem k tělu naducaná…, silné rameno… Nebyl velký asi 120 až 130 cm. Hrozně jsem křičela a můj hlas měl nepřirozený hluboký zvuk. Měla jsem šílený strach, ten obličej byl zlý a ošklivý, hlava bez vlasů obličej podlouhlý a hranatý. Rovné obočí i oči, malý úzký nos, ústa bez rtů. Elektrody směřovaly na moje břicho. Pak jsem měla celou zimu pocit že mě zebe. Nikdy jsem necítila takovou aroganci, chladnokrevnost, necitelnost a ponížení. I když jsem vše odmítala a křičela  jako by se nic nedělo…
Vím že je zde mnoho nejasností ale na druhou stranu podobných případů je mnoho a důvod kdy zde není uvedeno jméno a bydliště je nasnadě, strach z výsměchu i vyloučení ze společenského života. Případ je málo prozkoumán a v tom je také problém, chybí odborné lékařské zprávy a výpovědi sousedů, ale kdo by dnes chtěl jít s kůží na trh popřípadě když má děti nebo dobrou práci.
Další událost zdokumentoval pan Vlastimil Moravec ze společnosti SIRIUS z roku 1994 jehož aktérem byl pan J. K. z Bozděchova.
Dojíždím do práce autobusem  do Nové Včelnice, od domu k zastávce to mám asi 300 metrů. Když jsem vyšel z domu tak jsem uviděl nad kopcem velikánský měsíc. Napadlo mě že vychází, ušel jsem pár kroků a ucítil na hlavě divné brnění  jako když se ježí vlasy. Když jsem se chtěl podívat na měsíc znovu tak tam již nebyl, pak jsem si uvědomil svůj omyl když jsem viděl vycházet měsíc na opačné straně ve tvaru srpku. Asi po týdnu se u nás v domě v ložnici kde spím já, manželka a můj desetiletý syn začali dít podivuhodné věci. Vzbudil jsem se v noci a cítil ten zvláštní pocit ježení vlasů a posadil jsem se na postel. V tom momentě jsem viděl dvě postavy. Jedna byla dva metry vysoká a druhá o hlavu menší. Obě vypadaly jako zafačované, jako z mlhy.  Měli štíhlou postavu, hlava a ruce byly úměrné tělu, konce nohou nebyli vidět i když syn tvrdí že nohy viděl. Dál jsem si všiml že zavřeným oknem vede šikmo na podlahu  zelený asi 8 - 10 cm silný paprsek či proud zeleného světla. Když se vzbudil syn a manželka která začala hystericky křičet. Měli jsme dojem že se postavy lekly, přistoupily k paprsku a zmizely. Hned na to se začal paprsek vytrácet směrem nahoru. Na konci paprsku jsem viděl dva body o kterých si myslím že to byly ony bytosti které v paprsku zmizely. Druhou noc se opakovalo to samé, manželka která hrůzou nemohla spát měla podezření že tyhle jevy nějak souvisí semnou a podivným úkazem který jsem spatřil nad autobusovou zastávkou. Další noc jsme se dohodli že budu spát v obýváku a manželka se synem v ložnici. Vzbudil mě šílený řev manželky, vyběhl jsem do ložnice a tam byli opět ti dva nezvaní návštěvníci, kteří po mém příchodu zmizeli tím samým  způsobem, tedy v tom paprsku. V pořadí čtvrtou noc jsme spali všichni tři v ložnici, opět jsme se všichni vzbudili ale v ložnici nikdo nebyl, jen z venku byla vidět oranžová záře která po chvíli zanikla. Od té doby máme klid. S manželkou jsme na tom nervově nebyli zrovna nejlíp. Je zajímavé že syn se vůbec nebál a dokonce tvrdí že když chce a přeje si, aby přišli, tak zavře oči, pak je otevře a oni nehybně stojí před ním.
Zdá se jakoby si podivní návštěvníci libovali v návštěvě českých ložnic. Podobný případ se stal v roce 1992 v Praze. Na jednom Pražském sídlišti se v ložnici zjevují dvě až tři bytosti které vypadají jako siluety ze zhuštěné mlhy. V obýváku svítí světlo celou noc, ale ne od pouličních lamp. Je mnohem silnější. Čas od času se zapne záznamník, když spíme zvoní telefon a nikdo tam není. Rodina má pocit úzkosti a jakoby je něco tahalo z poste a v podvědomí cítí, že tam někdo je. Zajímavé je že tyhle bytosti s rodinou jezdí i na chatu kde nejsou přítomni vevnitř ale venku v okolí. Po takových událostech se nemůžeme divit že se nikomu nechce do jejich zveřejnění nebo svěření se přátelům kteří by je považovali za šílence. Ale ono to tak jednoduché není. Případů lidí co zažijí něco co se nehodí do konceptu našeho chápání světa je spousta a ať  je to co chce tak odsoudit tyhle lidi je nemoudré a hlavně bychom se měli snažit jim pomoci. Žít s tímto zážitkem a pomyšlením že se nemohu nikomu svěřit může znamenat opravdu fatální psychické problémy.

Pokud tedy máte nějaké nevšední zážitky klidně se obraťte na nás - pokusíme se pomoci.

©2010 Copyright http://klubavalon.iplace.cz/