Existuje trpasličí rasa?

Vytvořeno 26.12.2009 11:01:58 | Poslední změna 30.10.2010 16:47:31

Jak již bylo řečeno - legendy prakticky každé kultury hovoří o rase drobných lidem podobných tvorů kteří často disponují magickou silou. Jejich role jsou v pověstech různé... Často jsou považováni za zlé démony kteří všelijak sužují životy tehdejšího obyvatelstva, jinde však jsou označeni za dobrosrdečné "duchovní" bytosti které dovedou ochránit podstivé lidi před nebezpečím. V jiných kulturách jsou považováni za božstva.

V mnoha případech se jako domov těchto tvorů označuje podzemí a často konkrétně hory v jejichž skalních masách budují rozlehlé podzemní říše. Z německé mytologie jsou známé příznačné pojmenování Bergmann (lze přeložit jako "muž z hory") nebo Alp.
Evropské legendy hovoří o bytostech vzrůstu přibližně jeden metr, s vrásčitou tváří strého muže a dlouhým plnovousem. Legendy z Ázie popisují tvory mnohem menší, s tesáky a prameny dlouhých vlasů.

Tolik k legendám. Pokud tato rasa opravdu existuje tak by se dalo očekávat že po ní v průběhu věků vznikla nejedna hmatatelná stopa. Nejpodstatnějším faktem je tedy to, že se v různých částech světa dochovalo mnoho pozoruhodných artefaktů a podle všeho bylo dokonce nalezeno i několik mrtvých těl těchto bytostí.
Nemohu samozřejmě tvrdit, že existence těchto tvorů je tím jednoznačně potvrzena.
Konečné posouzení bude jako vždy na každém z vás

Trpasličí hrobka

Tématem existence trpasličí rasy se zabýval i jeden z předních českých záhadologů Arnošt Vašíček. Právě z jeho článku pro MAGAZÍN 2000 z roku 1998 jsem se poprve dozvěděl o zvláštních archeologických nálezech hrobek a budov miniaturních rozměrů. Vašíček v článku popisuje pozoruhodné pohřebiště které bylo náhodně objeveno ve Skotsku:

Na počátku června roku 1836 poblíž skotského Edinburgu narazilo několik chlapců na podivný hrob. Při chůzi podél úpatí skalního masivu nazývaného Arturovo sídlo objevili nejprve několik kamenných desek. Za nimi se skrývala nevelká jeskyně a v ní sedmnáct velmi jemně opracovanýchrakví dlouhých pouhých sedm a půl až deset centimetrů. V každé z nich byla uložena miniaturní dřevěná figurka. Všichni tito panáčci byli oblečení, ovšem materiál a styl jejich šatů se znašně lišily, dalo by se říct, že byly rozmanité jako móda sama. Vše vypadalo jako rekvizity nějaké nezvyklé dětské hry, nebýt toho, že rakvičky byly do jeskynního hrobu prokazatelně ukládány postupně v rozmezí mnoha desítek let. Prvních osm truhel, seřazených do jedné řady řady bylo již zcela shnilých a látka šatů figurek dávno zetlelá. Druhou řadu nestačil ještě čas tak silně poznamenat a třetí představovala pouze jedna rakev, jež zde byla uloženazřejmě nedávno před odhalením hrobu. Zprávu o záhadném nálezu zveřejnily 20. července 1836 londýnské Times a později ji potvrdila i Společnost skotských starožitníků. Proš a kým  byl nezvyklý hrob vybudován, zůstalo tajemstvím.

Arnošt Vašíček - MAGAZÍN 2000 3/1998

Článek bohužel neobsahoval podrobnější informace nebo fotografie podivného nálezu. Při pátrání na internetu jsem je po chvilce objevil. Zjistil jsem že devět z nich je doposud vystaveno ve Skotském muzeu v Edinburgu. Pohled na maličké rakve a figurky je vskutku zvláštní. Na první pohled jsou úchvatné všechny ty drobné detaily jak na truhlách které jsou zdobeny a zpevněny proužky kovu, tak na šatech figurek jejichž střih a švi jsou tak jemné až se zdá že by je velké ruce člověka snad ani nedokézaly vytvořit. Postavičky jsou velice podobné člověku ale všechny mají mnohem delší ruce a jejich ramena jsou celkově položena níže.


Zajímalo mě jaké jsou obecné názory ohledně původu a vzniku tohoto "pohřebiště". Ty se samozřejmě velice různí. Jeden zdroj tvrdí že to může být dílo vyznavače voodoo a figurky jsou vlastně známé voodoo panenky zvané "Bokor". Voodoo používá těchto panenek při magickém útoku na nějakou osobu jejíž duše je rituálem propojena s panenkou a "kněz" poté může dané osobě ubližovat tím že bude do panenky bodat, pálit ji atd. Tato zvláštní myšlenka však zní poněkud divoce. Figurky nenesou žádné známky "mučení". V rakvích jsou uloženy na hebkých "přikrývkách" a nic nenaznačuje tomu že by se je jejich tvůrce snažil nějak poškozovat - právě naopak. Možnost toho že by někdo ve Skotsku 18. století někdo praktikoval voodoo se zdá také nepravděpodobná. Tato magie původem z Afriky (oblast Benin a Togo) byla otroky rozšířena do karibské oblasti. Skotsko 18. století daleko na severu bylo tehdy poněkud "z ruky".

Při dalším pátrání na internetu jsem objevil další tvrzení ohledně možného vzniku figurek. Podle jednoho jde o dílo šíleného vraha který po zavraždění nějaké osoby vždy vytvořil a pohřbil jednu figurku. Podle jiného zase jde o památku na trgicky zemřelé námořníky.

Arnošt Vašíček poukazuje na zajímaý fakt: Možné vysvětlení nabízejí pozoruhodné zvyklosti Torajů z indonéského ostrova Celebes. Příslušníci této etnocké skupiny praktikují zřejmě nejpodivnější pohřební obřady na světě. Mimo jiné vytvářejí dřevěné figuríny tau-tau, které umísťují na balkonech před hroby, vytesanými vysoko ve vápencových útesech. Traduje se, že do těchto soch se za jistých okolností může vtělit duše zemřelého. Proto je nutné, aby tvář tau-tau nesla podobu zesnulého a šaty připomínaly garderobu, kterou nebožtík rád nosil. Není to až příliš nápadná shoda? Neznamená to, že dřevěné figurky uložené v rakvích poblíž Edinburghu jsou obdobou sošek tau-tau?  Tau-tau většinou dosahují třetinu výšky člověka, kterého představují. Pokud bychom u figurek z Edinburghu předpokládali stejné měřítko, musely by bytosti, které představovaly být vysoké nejvýše třicet centimetrů. Tedy přesně tolik, kolik podle legend měří trpaslíci z Afriky, Havaje a jiných koutů světa. Torajské tau-tau jsou vždy uloženy v těsné blízkosti skutečných hrobů, aby hlídaly mrtvá těla. Není tomu tak i ve skalním masivu u Edinburghu? Nejsou také tam uloženy tělesné pozůstatky těchto skutečných trpaslíků? Pokud je nám známo, nebyl archeologický výzkum této lokality dosud proveden.

Arnošt Vašíček - MAGAZÍN 2000 3/1998

Trpasličí ruiny

Podivná hrobka není jediným pozoruhodným archeologickým nálezem tohoto druhu. V Africe existují celá "trpasličí skalní města". Konkrétně v Mali. Tento stát je obýván především kmeny Dogonů. Základy této kultury jsou zcela prostoupeny řadou legend o rase drobounkých lidí s červenou pletí. Pro Dogony tito tvorové nepředstavují pouze nějaké pověsti, nebo záhadná zjevení která zpatřoval pouze šaman. Berou je zcela vážně jako reálné bytosti z masa a kostí. Vyprávění která se dědila po generace popisují naprosto otevřeně soužití, vzájemné kontakty a dokonce i "válku" mezi předky Dogonů a touto podivnou trpasličí rasou.

-- Na pokračování článku se pracuje --

©2009 Copyright http://bredovyzahady.dobrodruh.net/

©2010 Copyright http://klubavalon.iplace.cz/