Dostupná fakta
O vzniku údajně chybí jakékoliv písemné doklady. Část těchto chodeb se v dávných časech používala při obležení, takže je možné, že z vojenského hlediska byla jejich výstavba do jisté míry utajena.
Část se používala jako sklepy, vařilo se tam také pivo a je pravděpodobné, že se časem začaly jednotlivé systémy tunelů propojovat v jeden obří celek.
Jiný pramen uvádí - první podlaží bylo raženo ve 14. století, druhé a třetí v 16. století.
V roce 1978 byla objevena amatérskými speleology takzvaná svítící chodba. Nachází se v 11 metrech pod zemí a její stěny jsou pokryty bělavím povlakem, který zeleně světélkuje.
Za německé okupace byli některé chodby upraveny na protiletecké kryty přičemž jejich nejhlubší nalezené místo je zhruba 22 metrů pod povrchem.
Teprve v roce 1964 bylo podzemí náležitě zaměřeno a zmapováno. Předtím se o to pokoušel jistý německý architekt, ale jeho plány vzali během 2. světové války za své.
Ačkoliv někdo považuje světélkující chodby za vysvětlené, většina odborníků nechápe, že chodba světélkuje i po sanaci, což by neměla.
Nad chodbou měl kasárna wermacht, ale i později naše armáda. Vzniklo tak podezření, že se jedná o luminofor který za války používala německá armáda k označení vchodů do krytů.
Tento fakt potvrdil chemický rozbor. Jde skutečně o druh wurtizitu který byl fašisty používán. Byl ve velkém množství přidán přímo do malty která dodnes tvoří zpevnění oné chodby. Stěny jsou tedy luminoforem dostatečně nasycené díky čemuž se mohl projevit i po sanaci.
Před zjištěním tohoto skutečného původu záhadného světélkování vznikla řada dnes již vyvrácených teorií.
Například že se jedná o reakci radioaktivní rudy v hornině nebo o fosfor z kosterních pozůstatků mnichů pohřbených v nedaleké štole.
Chodby svítí jen po nasvícení a mají relativně dlouhou dobu vyhasínání.
V katakombách se nachází ještě jedno podobné místo které světélkuje, avšak s menší intenzitou.