Vzdušnice jsou tenké trubičky nacházející se především v zadečku, které vedou vzduch volně bez přispění jakékoli transportní tekutiny až k místu určení. Tento mechanismus tedy pouze utvrzuje přímou závislost jejich maximální velikosti na množství kyslíku v atmosféře.
Pavouci však nejsou hmyz, ale samostatná větev bezobratlých živočichů a nad hmyzem mají dosti velký nádskok.
U pavouků vzdušnice zasahují až do hlavohrudi, kde výrazně přispívají k okysličování mozku. To však není zcela vše... Největším esem jsou plicní vaky fungující podobně jako plíce vyšších živočichů. Hemolymfa proudící mezi lamelami ve vacích na sebe váže kyslík a rozvádí jej po těle. Většina pavouků má dokonce dva páry těchto jednoduchých plic. Trubicovité srdce pavouků je uloženo ve svrchní části zadečku. Obklopuje jej osrdečníkový prostor (perikardus) spojený předním koncem s plicními vaky, ze kterého vstupuje krev do vlastního srdce otvory zvanými ostie. Ze srdce putuje krev aortou do hlavohrudi, především ke končetinám a mozku, a několik arterií odsud zpět do zadečku. Tlak tělních tekutin pavouků dosahuje obdobných hodnot jako u člověka a například při svlékání může dosáhnout dvojnásobku. Uzavřenost cévní soustavy je jen částečná.
Jak tedy můžeme vidět tak pavouci nejsou zase až tak jednoduché formy života a jejich orgány mnohonásobně předčí hmyzí jednoduché vnitřní ústrojí. Je tedy možné ,aby obří pavouk opravdu existoval???
Primitivní plíce mají, srdce a jednoduchou oběhovou soustavu také. Pokud by se u některého druhu pavouků tento vnitřní systém za miliony let dále rozvinul a zdokonalil tak by jim v růstu do skutečně velkých rozměrů prakticky nic nebránilo...
Dá se tedy uvažovat, že u některého z desetitisíců druhů pavouků k tomuto pokroku opravdu došlo??? Pokud ano tak je možné že se v deštném pralese opravdu pohybují tito králové nočních můr a stále čekají na své oficiální objevení...
Zde jsem pro zajímavost přidal fotografie jednoho z největších a přitom nepříliš známých pavouků (golden orb weaver).