Evoluce deltakřídel

O tom, že od studené války se světové velmoci přetahují ve výrobě supertajných zbraní není pochyb. Dalo by se říct, že studená válka je již dávno pryč a rozjetý zbrojní kolotoč který v éře moderního lidstva představuje zdroj nejvyššího zisku se přesto zastaví jen těžko...
Již v průběhu druhé světové války snila nejedna skupina geniálních německých inženýrů o letounu tvaru trojúhelníku.
Na tu dobu převratná a nadčasová konstrukce označovaná jako „deltakřídlo" byla nejednou testována a později i aplikována do podoby funkčních letadel. Skutečná éra létajících trojúhelníků měla však teprve nastat. Před koncem války v USA vzniknul projekt rozkradení veškeré dostupné nacistické technologie kterou by bylo možné v budoucnu využít. Tato akce měla název „paperclip".
Letadla tvaru trojúhelníku se tehdy stala součástí kradeného technického „pokladu" umírající třetí říše.
Netrvalo to dlouho a hrozba další války znovu zahalila svět do strachu. Nyní však bylo jasné, že pokud konflikt vypukne tak může díky tisícům hlavic na obou stranách znamenat noblesní zakončení éry lidské civilizace.

Ve druhé světové válce se sázelo na různé druhy jednotek, ale v té která měla vypuknout nyní bylo jasné, že smrtící symfonii budou udávat tempo zejména jednotky schopné pokud možno rychle přepravit atomové bomby a rakety - tedy ponorky a těžké bombardéry. 


Zrození „černých trojúhelníků"

Armáda USA jednou vyrukovala s esem v rukávu. Šlo o staré známé letouny „Stealth". Jejich konstrukce byla na svou dobu skutečně geniálním počinem. Z hlediska technologie došlo k „přeskočení doby" nejméně o 10 let. Drobnější F117 - Nighthawk a ohromný B - 2 Spirit. Obrovský bombardér který díky svému tvaru trojúhelníku naznačil kudy se bude ubírat evoluce jeho mnohem větších a děsivějších následovníků kteří budou panovat obloze 21. století. Tyto první dva stroje lze s určitostí považovat za první krok který vedl k vývoji mnohem komplikovanějších a větších letounů.


Technologie odjinud

Každý již určitě slyšel o haváriích UFO na území USA. Nejznámější případ bylo zřícení u Roswellu roku 1947. Dle všeho však došlo pouze na území USA v těch letech k nejméně čtyřem zřícením UFO. Díky tomu padnul do náruče armády USA skutečný klenot nevyčíslitelné hodnoty. Technologie o které se lidstvu nikdy nesnilo...
Dalo by se to přirovnat k tomu darovat pravěkému lovci zapalovač a takn M1A.
Nebylo to ale až tak jednoduché. Pro tehdejší vědce bylo nemožné odhalit jak tyto stroje fungují. Trvalo to dlouho...
Pro tento účel byla vybudována zvláštní základna AREA 51 která ještě před několika lety byla prohlašována za „neexistující". V jejích podzemních laboratořích a hangárech po desetiletí pracoval nejeden tým nejlepších vědců a konstruktérů. Po dlouhých časech docházelo k odkrývání tajemství všech těch úžasných technologií a pokusy o jejich výrobu na zemi.
Díky vrakům UFO soudobá společnost nyní zná převratná zařízení jako mikroprocesor, optické vlákno nebo laser. Samotná technologie „stealth" prý byla vytvořena na základě odhalení vlastností povrchů vraků UFO. Hlavní technická vymoženost a zázrak moderní doby antigravitece zůstala a ještě dlouho zůstane veřejnosti zcela utajena. Má totiž ohromný potenciál ve vojenském využití...
V AREA 51 existoval projekt na konstrukci „pozemského" létajícího talíře. Vědcům se také údajně povedlo nejméně poškozený vrak UFO opravit s využitím dílu z těch ostatních a do jisté míry jej zprovoznit. (Viz svědectví Boba Lazara atd...) To bylo sice pěkné, ale armáda a hlavně její největší zbrojní koncerny které AREA 51 prakticky vlastní touží pouze po jednom... Pokud možno co nejdříve využít (čili zneužít) veškeré dostupné technologie k výrobě zbraní což sebou přinese astronomické zisky. Díky tomu vzniknul projekt na výrobu supertajných letounů tvaru obřích trojúhelníků a jejich vývoj pokračuje dodnes.

První vlna

Zhruba od osmdesátých let rapidně narostl počet pozorování ohromných UFO tvaru trojúhelníku. K velké vlně jejich spatření došlo zejména v letech 1989 - 1990 nad Belgií a v letech 1993 - 1994 nad Velkou Británií. V mnoha případech šlo o pozorování potvrzené mnoha svědky v jedinou noc. V některých případech až 300 osob.  Od dob Belgické masové vlny výskytu se tomuto druhu UFO začalo často přezdívat „belgický typ".
Dle statistik se tvrdí, že v oněch letech byla čtvrtina zdokumentovaných pozorování UFO na světě tvořena právě tímto druhem těles a i dnes tvoří neméně vysoké procento. Popis je vždy velice podobný - ohromné těleso ve tvaru černého trojúhelníku se světly v rozích. Ty mají většinou načervenalou barvu. Přední někdy bílou. Dalším shodným znakem je tiché bzučení podobné zvuku trafostanice. Letouny jsou obrovské. Mnoho lidí je přirovnalo k rozloze fotbalového hřiště. Dovedou tiše pomalu plout oblohou. Stát na místě a pak prudce nabrat rychlost. Nepohybují se pouze horizontálně jako většina letadel, ale i vertikálně.
Od doby vlny pozorování nad Belgií a Anglií došlo k mnoha dalším případům nad USA, Evropou i Austrálií. Pozoruhodné temné obry se dalo spatřit prakticky ve všech částech světa ČR nevyjímaje.

Žádné UFO

Mnoho podprůměrných ufologů považovalo černé trojúhelníky za další formu běžných UFO. Leckdo však začal tušit na základě zjištěných fakt, že by se nemuselo jednat přímo o stroje z jiné planety, ale spíše výtvor člověka. K tomu je vedlo nejprve zjištění, že se tyto „superletouny" pohybují zejména v okolí vojenských základen USA či NATO. Na veřejnost postupně začal prosakovat příběh o vývoji této strašlivé zbraně budoucnosti.
Dle různých tvrzení tedy jde o sérii superletounů vytvořených na základě poznatků mimozemské technologie. Dle všeho používají ke svému pohybu „pozemskou" verzi antigravitačního pohonu která dokáže „anulovat" údajně 89% hmotnosti letounu. Pro zajištění funkčního letu tedy využívají přídavné impulsní motory. Díky této kombinaci se mohou mnohatunová vzdušná monstra lehce vznášet a manévrovat do všech směrů koordinací zážehů mnoha drobnějších impulsních pohonných jednotek.
Rodina těchto strojů dle všeho nese společné základní označení TR-3 které se dále větví na různé druhy vytvořené pro různá využití.
Nejmenší verze jsou pravděpodobně bezpilotní a slouží jako špionážní či válečný „robot" podobně jako jejich civilní protějšek - bezpilotní letoun MQ-1 Predator který dovede létat sám a uvažovat dle vloženého programu nebo jej může na dálku ovládat pilot z pohodlí řídícího střediska vzdáleného mnoho kilometrů.
Větší letouny jako je třeba TR-3A Black Manta již mají rozpětí 18,3 m a slouží jako elitní průzkumné jednotky. Dokáží z USA doletět během pár hodin na druhou stranu světa. Nakolik je v TR-3A aplikována mimozemská technologie lze stěží určit. Mají sice náznak motorů podobných B2 Spirit, ale nelze vyloučit, že srdcem pohonu je antigravitační zařízení a systém trysek zajišťuje manévrování a nosnost 10% hmotnosti. Posádku údajně tvoří dva piloti.
Další z řady je letoun Aurora jejíž existence byla ještě donedávna tajena. V posledních letech se již o tomto modelu začíná více mluvit. Jedná se již o mohutnější stroj trojůhelníkové konstrukce který využívá supermoderní pulzační motor k dosažení ohromných rychlostí 5 - 6 machů. Tento druh letounů je stále opředen tajemstvím a to jak moc mimozemské technologie je v jeho konstrukci zahrnuto lze jen s těží soudit.
Třída TR-3B je již ztělesněné sci-fi. Jde o obry v několika verzích s rozměrem 90 až 200m!! Tyto stroje lže spíše než k letadlu přirovnat s jistou nadsázkou k létajícím křižníkům. Noční testy těchto kolosů pravděpodobně tvoří největší procento pozorování „UFO" ve tvaru trojúhelníku. V jejich konstrukci jsou zahrnuty nejlepší replikované mimozemské technologie. Podle jistých náznaků se dá uvažovat o tom že tito obři mohou plout i mimo zemskou atmosféru a cestování v rámci sluneční soustavy by pro ně nemělo znamenat problém. Co všechno tyto nejdokonalejší zařízení třídy TR-3 dovedu zůstává nadále tajemstvím s hořkou příchutí toho, že se jedná prvořadě o vojenské jednotky.
Supertajným letounům a „černým trojúhelníkům" obzvláště bych v tomto tématu rád věnoval větší počet samostatných článků.

©2010 Copyright http://klubavalon.iplace.cz/